Sobota 4.10.2008

V netradičním termínu, na tradičním místě a chce se mi říct již v tradičním složení jsme se sešli v sobotu 4.října na Bedřichově abychom zdolali padesátikilometrovou trať. Ten netradiční termín způsobilo počasí, které panovalo 16.srpna na kdy byl původně 3.ročník plánovaný. Vládkyně Jizerských hor Jizerinka nám tehdy asi nepřála a spustila prudký vítr až 70 km/h a vytrvalý hustý déšť. Proto jsme tenkrát radši vše zrušili a vybrali podzimní termín.

Tentokrát se nás sešlo 6, na fotografii zleva já, David, Miloš, Petr, Ondra a Ondra. A tento rok jsme měli i početný cyklistický doprovod, pravidelně jezdí můj syn Martin, podruhé přijel z Liberce Mirek, už v pátek z Prahy dorazili Martina s Tomášem a s Milošem opět z Prahy přijel Roman. Takže podpora byla luxusní. Po uvítání a převlíkání následovalo první společné foto a hurá na trať. Počasí bylo chladné, na Bedřichově pouhé 3°C, ale jinak pěkné. Hned po prvních kilometrech jsme poznali výhodu tohoto netradičního termínu. Právě probíhající podzim zbarvil Jizerky v nádhernou paletu barev a po celou cestu se bylo opravdu na co koukat. Nebudu tu podrobně popisovat celou cestu, ta je ostatně popsaná v prvním ročníku jen se zmíním o některých úsecích. Prvních 10 km je převážně pouze stoupání na Knajpu pod Jizeru a tak jak jsme stoupali tak klesala i teplota a to jsme ještě netušili co nás potká po 32 kilometrech. Bez problémů jsme seběhli Kasárenskou silnicí a cestou pod Černým vrchem jsme se dostali až na Jizerku a potom dál až na Smědavu. Tam nás čekal nejtěžší úsek, výběh zpět na Knajpu. Překvapilo mě s jakou lehkostí jsem tenhle výběh zvládl. Na Knajpě proběhlo rychlé občerstvení a rychle se pokračovalo dál. Po pár metrech nás překvapil první drobný sníh a poměrně znatelné další ochlazení. Jak jsme ale klesali, tak se opět oteplovalo a místama vykouklo i sluníčko. Celý zbytek cesty byl už bez problémový. Zpět na Bedřichov jsme nakonec dorazili za 4 hodiny a 23 minut. Ten čas nebyl pro nás asi to nejdůležitější, ale vyhrál pěkný zážitek a spokojenost. Myslím, že nejlépe to vystihl Ondra když prohlásil, že tak krásnou trať by bylo škoda kazit závodem, to by si to člověk opravdu už tak neužil. Děkuji všem kteří běželi nebo nás podpořili na kolech a výborně se starali o naše občerstvení. Doufám, že se příští rok opět sejdeme a možná i v trochu početnější sestavě.

Další fotografie najdete ve fotogalerii.