Zermatt Marathon 2009 |
![]() |
![]() |
![]() |
Sobota 4. července 2009 den konání 8. Zermatt Marathonu Ráno jsem si dal předmaratónskou snídani, oblékl se do běžeckého a v 8.45 jsme odjeli na start. Tam jsme se sešli s Alešem Tvrzníkem z "Casri", který ustrojil Miloše do speciálního měřícího zařízení, které nesl kolem pasu, a do bot mu vedly drátky ukončené speciálními vložkami. Ty mu během běhu snímaly síly dopadu a odrazu. Po této malé šou pro ostatní běžce jsme se přidali k davu na startu. Jako první odstartovala elitní skupina běžců s největším favoritem Jonathanem Wyattem z Nového Zélandu. V 9.37 zazněl výstřel i pro nás a víc jak tisícihlavý dav se dává do pohybu. Kousek po startu se otáčíme do protisměru a probíháme úzkými uličkami St. Niklaus a dál směr Zermatt. Ihned od začátku trasa stoupá, ale to by nevadilo. Horší je, že od samého začátku do nás praží sluníčko a postupně ze mě vycucává veškerou energii. Od první občerstvovací stanice se snažím hodně doplňovat tekutiny, míchám vodu s iontem, ale slunce je silnější. Brzy mi je jasné, že se nebude bojovat jen s časem! Jsme zhruba na nějakém 13 km a najednou vidím jak, podél cesty leží první běžec a už jsou u něj lidé a dávají mu první pomoc, říkám si: "No to to brzy začíná". Stále stoupáme a pomalu se blížíme do Zermattu kde je cíl půlmaratonu. Zermattem probíháme za nepřetržitého povzbuzování diváků a vyhrávání místní dechové kapely. Míjí mě tu Miloš a já na jeho otázku, jak to jde, odpovídám jen nadávkou na vedro. Opouštíme město a tady začíná opravdu první vážné stoupání. Míjím první běžce, kteří přecházejí do chůze, netrvá dlouho a přidávám se taky. Ohlížím se za sebe a naskýtá se pohled na Zermatt, který tu máte jak na dlani. Postupně střídám chůzi s během a stále prudce stoupáme, jsem zhruba na nějakém třicátém kilometru a začínám cítit na plicích nepříjemné pálení a dýchání se podstatně zhoršuje. Kontroluji výšku na hodinkách a jsme ve 2170 m nad mořem. Je mi jasné, že se začíná projevovat řidší vzduch a k tomu stále úřaduje pálící sluníčko. Přecházím opět do chůze a doufám, že se pálení co nejdříve ztratí. Smůla je, že zrovna přišla na řadu mírnější část a já musím jít. Docházím na občerstvovací stanici, liji do sebe opět vodu s iontem a poprvé tu při maratonu také zkouším vypít bujón. Jak se za chvíli ukáže, byla to dobrá volba a tak si ho beru na každé občerstvovačce, kde je k dispozici. Pokračuji v běhu, jestli se tomu dá ještě říkat běh a stále se dívám směrem na Matterhorn. Mám ale smůlu, do nás pere slunce a Matterhorn je zabalen do mraků a tak není ani pořádně vidět. Běžíme "lehčí" pasáží kolem horského jezera a postupně se blížíme k cíli. Na 39,5 km dobíhám na poslední občerstvovací stanici u hotelu Rifellalp, vyhrává muzika, lidé povzbuzují jménem, tleskají a ženou vás dopředu. A najednou to příjde! Prudké odbočení doleva a najednou tu je neuvěřitelné stoupání až do cíle. Tady si uvědomuji, že jsem teprve ve 2222 m n.m. a cíl je ve 2582 m n.m. Následuje opět chůze, po 1 km stojí stan a tady dostáváme chlazenou vodu v pet lahvi, říkám si, jak to v tom vedru udrželi chlazený. V tu chvíli je to jako živá voda. A jak jsem vlastně dopadl? Čas 5:43.03 opravdu není nic moc, spíše by se mělo říct hrozný, ale dnes po absolvování smekám před každým, kdo tento maraton dokončil. Umístění celkově 562 z 893 mužů a v kategorii M40 114 ze 172. A vítěz? Jak jinak než Jonathan Wyatt s časem 2:57.47, ten člověk snad není z téhle planety, vždyť druhému v pořadí nadělil 18 minut. V kategorii žen se celkově na vynikajícím třetím místě umístila naše Michaela Mertová, která trať zvládla za 3:51.59. A ještě pár čísel: Start: St.Niklaus 1085 m n.m. Cíl: Riffelberg 2585 m n.m. Celkové převýšení: 1944 m Na prvním obrázku vidíte výškový profil z mých Garminů. Poklepem na fotografii se otevře větší v novém okně.
Zde si můžete stáhnout plánek trasy ve formátu .pdf: Mapa ke stažení |